Smlouva o vzdělávání na soukromé vysoké škole má pro účely ochrany spotřebitele povahu spotřebitelské smlouvy dle § 1810 občanského zákoníku. Žalobní nárok v podobě neuhrazeného školného vyplývá ze soukromoprávního vztahu ze spotřebitelské smlouvy, uplatní se tedy zákonná výjimka z výluky civilního dovolání. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání týkající se neuhrazeného školného jako nepřípustné dle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, porušuje tím právo dovolatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález2025-02-05

II. ÚS 3213/24

Pokud obecný soud ve sporu o náhradu za újmu na zdraví při odškodnění za bolestné a ztížené společenské uplatnění ve smyslu § 23 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci uzná základ žalobcova nároku, tj. existenci nemajetkové újmy, avšak přiměřené zadostiučinění mu nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Ten umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu. Toto pravidlo platí přiměřeně i pro rozhodování o nákladech odvolacího řízení, pokud se žalobce odvolal proti výši přiznané náhrady. Nepostupuje-li takto soud, aniž zároveň dostatečně vysvětlí z jakého důvodu, porušuje tím právo stěžovatele, který se jinak domohl odškodnění, na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle okolností věci také jeho právo na ochranu vlastnictví zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny. A to i v případě, jde-li o náklady řízení v bagatelní výši.

Usnesení2025-02-05

I. ÚS 2971/24

IV. ÚS 1685/24

I. ÚS 3368/24

II. ÚS 3411/24

IV. ÚS 3301/24

I. ÚS 100/25

II. ÚS 3438/24

I. ÚS 287/25

I. ÚS 2720/23

II. ÚS 2184/24

I. ÚS 44/25

II. ÚS 2986/24

I. ÚS 45/25

I. ÚS 3200/24

II. ÚS 3395/23

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení při řetězení odškodňovacích sporů o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu nelze poměřovat úspěch a neúspěch ve věci jen tím, jak soud o konkrétním návrhu rozhodl. Je totiž třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci, tedy základu nároku, a rozhodováním o konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění za existující nemajetkovou újmu. Pokud žalobce základ svého nároku prokáže, avšak obecný soud mu přizná nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, přesto se při rozhodování o náhradě nákladů řízení uplatní § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje i částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Pokud odvolací soud rozhodne o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bez jasného důvodu, proč se odklonil od ustálené judikatury Ústavního soudu a neaplikoval § 142 odst. 3 ve spojení s § 136 o. s. ř., porušuje právo účastníka na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 115/25

I. ÚS 332/25

II. ÚS 3491/24

II. ÚS 3399/24

I. ÚS 3174/24

II. ÚS 3314/23